top of page

MÁ SMYSL NEVZDAT TO A NEŘÍKAT, ŽE TO NEJDE. SEZNAMTE SE S BÁBOU NA BALI, KTERÁ S EMÁNKEM POMÁHÁ PSŮM V INDONÉSII


Míša a Jindra před několika lety opustili Českou republiku a začali nový život na Bali. Na indonéském ostrově provozují hotel. Zároveň mají velkou slabost pro (opuštěné) psy, a proto začali těmto chlupáčům pomáhat. Emánek je v tom podporuje.

Míša a Jindra před lety opustili Českou republiku a začali nový život na Bali. Na indonéském ostrově provozují hotel. Zároveň mají velkou slabost pro (opuštěné) psy, a proto chlupáčům v nouzi pomáhají. Emánek je v tom podporuje. Seznamte se s Bábou na Bali.


Co vás přivedlo k pomoci psům na Bali? Jak dlouho už pomáháte? 


Začalo to vlastně v době COVIDU-19. Naše vila leží přímo na pláži, a tak máme život balijských psů jako na dlani. Nepřítomnost turistů, zavřené pláže, restaurace, stánky i warungy (tradiční balijské pouliční restaurace či stánky s jídlem – pozn. red.) nejenom na plážích byli hlavním důvodem, proč balijští psi začali hladovět. Byli zvyklí něco dostat od turistů a najít nějakou potravu v odpadcích z restaurací.


Místní měli nařízeno zůstat doma, nebo byli ze dne na den bez práce a nebyli schopni zajistit své rodiny, natož základní jídlo pro svého psa. Spousta psů ani žádného majitele nemá. Záchranné organizace měli také úbytek příjmů a tuhle situaci nemohli sami zvládnout. Brzy byli psi z hladu agresivní a rvačky a zranění byly častější.


Koupili jsme pytle psích granulí, vařili rýži, kuřata a každý den v podvečer chodili krmit u nás na pláži. Postupně jsme na pláži a v okolí začali očkovat, léčit drobné rány a kožní infekce. Později se přidaly i kastrační dny, které organizujeme. A do dnešního dne jsme nepřestali. Jsou to tedy již čtyři roky.

 

Jakým způsobem se vám daří financovat pomoc pro psy bez domova?


Pomoc se nám daří financovat z vlastních zdrojů a z příspěvků našich sledujících na sociálních sítích, kde sdílíme svůj život na Bali se všemi starostmi a radostmi. Spolupracujeme s místní nadací Bawa. Bez jejich lékařů a mobilní kastrační jednotky bychom nemohli kastrační dny vůbec dělat. Bez jejich znalostí a přístupu k divokým psům je to nereálné. 

 

Jak konkrétně vypadá vaše pomoc psům na Bali?


Denně krmíme, podáváme léky na odčervení nebo na kožní nemoci. Pořádáme kastrační a očkovací dny zdarma nejenom pro divoké psy, ale i v místních komunitách. Snažíme se nalézt adoptivní rodiny pro štěňata, vzdělávat místní obyvatele v otázkách přístupu a péče o psa. A pokud najdeme psa, který potřebuje odbornou lékařskou pomoc, případně i zákrok a hospitalizaci, tak se snažíme i toto zajistit a financovat.

 

Jaké jsou největší výzvy, se kterými se setkáváte?


Největší výzvou je zajistit dostatek financí a také změnit myšlení místních ve vztahu ke psům

a k základní péči o ně. Bali je sice ostrov Bohů, ale také se mu neoficiálně říká ostrov psů. Žijí tady čtyři miliony obyvatel. Psů je tu asi šest set tisíc, ale někteří odhadují, že až milion.


Balijský pes je plemeno. Toulal se po ostrově Bali už před 12 000 lety. Vědci dospěli k závěru, že je to nejstarší plemeno, které člověk zná. A bývalo nejčistším plemenem světa. Teď už úplně ne. Je to proto, že v roce 2004 vláda zrušila zákaz dovozu psů na Bali, a tím začalo hromadné křížení.


DNA balijského psa je směsicí australského dinga, čínského čau-čau a japonského skity. Díky této genetice jsou balijští psi velmi silní a dokážou přežít i v nejtvrdších podmínkách. Jsou věrní, klidní, uctiví a navždy budou žít v jednotě s lidmi. Velmi výjimečně jsou agresivní, nikoho nechtějí obtěžovat a nikomu ublížit. Strašně neradi jsou zavření doma, a proto jsou tak často vidět na ulicích. Jsou velmi společenští, ale také chtějí být svobodní.


Vlastnictví psa se tady na Bali velmi liší od západního světa. Ti, kteří mají své majitele, jsou krmeni, ale nepravidelně. Voda také není snadno dostupná. Když psi onemocní, mnohé z nich lidé nechají zemřít, nebo je vyhodí do jiné oblasti, aby nebyly starosti. Pro mnoho místních rodin jsou náklady na veterinární péči vysoké a nejsou prioritou. Často ani neví, co by mohli udělat a jak pomoci.



U většiny psů závisí přežití jen na nich samotných. Drtivé množství je považováno za strážce, který pro svou rodinu nemá žádný jiný význam. V minulosti také pomáhali likvidovat organický odpad a hráli velkou roli v kontrole populace hlodavců na ostrově. Jejich úkolem je také držet hady a další divoká zvířata daleko od domu.


Feny to mají těžší a mají jen malou šanci získat domov a právo na život. Rodiny si vybírají většinou psa. Feny jsou považovány za méně agresivní a problémové kvůli štěňatům.


Balijci mají se svými psy velmi zvláštní vztah, který je cizími lidmi považován často za nehumánní. Společnost na Bali je vysoce duchovní a často velmi pověrčivá. Přibližně 93 % obyvatel praktikuje balijský hinduismus. Ten se odlišuje od indického vírou v animismus. Ne-lidé jsou duchovní bytosti. Třeba pro opice a krávy to znamená dobro, ale pro psy bohužel ne.


Jsou považováni za strážce u bran nebes a pekla a za projevy zlých duchů. To má za následek, že je s nimi špatně zacházeno. Často jsou rituálně obětováni pro uklidnění bohů a démonů. Občas jsou ubiti, jelikož panuje víra, že to působí jako afrodiziakum. Balijský pes má těžký život a to je potřeba změnit!

 

Podařilo se vám nějakým psům najít nový domov nebo je úspěšně uzdravit?


Úspěšně se nám podařilo pro několik štěňat vyhozených na ulici najít adoptivní rodinu. Sami máme jednu fenu adoptovanou. Uzdravených je nepočítaně. Hlavním úspěchem je to, že psi v našem nejbližším okolí jsou řádně naočkovaní, netrpí hladem a jsou v dobré zdravotní kondici. Bohužel často jsme přišli pozdě a přes veškerou snahu se nám nepodařilo zvíře zachránit.

 

Máte představu, kolika psům už jste pomohli? 


Nejde to přesně spočítat. Ale jedno číslo máme. Podařilo se nám vykastrovat už 180 pejsků a kočiček. To pokládáme za obrovský úspěch.

 

Jakým způsobem se angažujete v místní komunitě? Jak na vaši činnost reagují obyvatelé Bali?


Pořádáme kastrační dny a vždy zveme místní. Přes prvotní nedůvěru a ostych začínají spolupracovat a dobře na naše aktivity reagovat. Stále častěji se na nás obrací o pomoc a radu. To je naprostý pokrok. Je potřeba změnit jejich pohled na zvíře úplně od základu. 

 


Jak se vám daří skloubit provozování hotelu s péčí o psy? Jaký je váš denní režim?


Někdy je to dost obtížné. Ale máme skvělé zaměstnance, kteří nám pomáhají. A také skvělé hosty, kteří mají pochopení, zajímají se a hlavně nás často finančně v této činnosti podporují. Respektují třeba kastrační dny, které se konají v našich ubytovacích zařízeních, kde vždy vytvoříme zázemí pro mobilní kastrační jednotku.


Psům věnujeme asi dvě hodiny denně, vždy ráno. Pokud je potřeba léčit a podávat léky dvakrát denně, tak samozřejmě je potřeba času víc. Stejně u malých štěňat, která potřebují krmit častěji. Je to prostě individuální.

 

Existuje něco, co byste rádi změnili nebo vylepšili?


Jednoznačně přístup místních a absenci pomoci státního aparátu.

 

Jaký je váš nejoblíbenější okamžik z vaší pomoci psům na Bali?


Určitě vysoká účast místních na kastračním dnu. Každé zvíře, které se nám podaří umístit do nové rodiny. Každé uzdravené zvíře a každé zbavené strachu a bolesti. Každé ráno, když vás psi už čekají a radostně vítají. To je velmi nabíjející.

 

Jaké máte plány do budoucna?


Aktuálně je v procesu založení nadace pro psy tady na Bali a do budoucna bychom chtěli vlastní záchranné centrum. To je náš velký sen.



Co byste poradili lidem, kteří by chtěli následovat váš příklad a začít podobný dobročinný projekt na Bali?


Být trochu blázen a začít. Každá pomoc se prostě počítá.

 

Vzpomenete si na úplně prvního psa, kterému jste pomohli? 


Ano. Dostal ode mě jméno Batu. To v indonéštině znamená kámen. O jménu jsem dlouho nemusela přemýšlet, on tak vypadal. Nevím, jak byl starý, ale asi ho nic dobrého v životě nepotkalo. Lidí se bál a oni se ho štítili. Mezi ostatními neměl šanci. Byl příliš slabý, aby se rval o kus žrádla. Jeho kůže po sebemenší ráně krvácela.


Když jsem ho viděla, brečela jsem vzteky a bezmocí. Jak tohle může někdo dopustit. Krmila jsem ho dětským mlékem, rýží a masem. Bál se mě a vrčel, ale hlad vždy zvítězil nad strachem

a na metr mi dovolil se přiblížit. Pak se mi ho podařilo dostat do záchranného centra Bawa. Prvních pár dnů strávil na klinice. Moc spolupracovat nechtěl, byl agresivní, ale dobře baštil.


Nevěřil moc lidem a ani se není čemu divit. Nikdy nedostal nic zadarmo, nepoznal lásku. Všechno si musel vybojovat. Čím vším prošel, asi lepší nevědět.


Zahájila se jeho léčba a pokrok byl úžasný. Těsně před odchodem z kliniky byl vykastrován. Bawa ho pojmenovala Jeppo, ale pro mě to bude vždy Batu. Léčba zabrala a on se fyzicky zlepšoval každým dnem.


Když ale dlouhé týdny chodily zprávy z Bawa, že nespolupracuje, nedůvěřuje, nesnáší lidi a ostatní psy, tak jsem chvíli přemýšlela, jestli nebylo lepší nechat ho být. Jestli jsem mu víc neublížila. Sice jsme ho zachránili fyzicky, ale psychicky jsem mu možná ublížila ještě víc. Bylo mi to strašně líto.


Ale říká se, že trpělivost a láska hory přenáší. A tak se také stalo. Šance na adopci v té obrovské konkurenci je mizivá, ale Jeppo už své místo našel a zůstal v záchranném centru Bawa, kde se hodně zafixoval na jednoho zaměstnance. Poznal přátelství, lásku, bezpečí, důvěru, trpělivost

a péči.


Loni zemřel. Zemřel milován a minimálně poslední tři roky žil šťastný a opečovávaný. Prostě to má smysl nevzdat to, nebýt lhostejný a neříkat, že to nejde.



Emánek finančně podporuje Bábu na Bali i české útulky a spolky. Pomozte i vy!




Kromě Emánka Bábě na Bali pomáhá Martina. Když pobývá na Bali, účastní se kastračních dnů.


„Kompletní zásluhu na tom má Míša a Jindra, já se snažím podporovat jejich úsilí finančně a tím, že motivuji ostatní k účasti a šířím informace na veřejnost,“ říká Martina.


Kromě Emánka Bábě na Bali pomáhá Martina. Když pobývá na Bali, účastní se kastračních dnů.


Commenti


bottom of page