top of page

MĚLA JSEM DVA PSY A POŘÁD MI TO BYLO MÁLO

Updated: Jan 23


Předsedkyní spolku Pro psí duši, z.s. je Martina Tichá z Planné nad Lužnicí.

Proč jste se rozhodla založit spolek na ochranu zvířat?

Protože mám od malička ráda psy a chtěla jsem nějakým způsobem pomáhat. Měla jsem dva psy a pořád mi to bylo málo. Chtěla jsem víc, ale zase 100 nebylo úplně možné. Takže založením spolku se mi to splnilo. Baví mě, když pejskům pomůžu najít nový domov. Naplňuje mě to.


Kdy jste spolek založila?

V červnu 2017.


Kdo všechno se na fungování spolku podílí?

Na fungování spolku se podílím já sama a moje rodina. Která i respektuje, že doma spolek provozuji. Dočaskáře žádné nemám. Jenom teď momentálně mám dvě holčiny studentky na venčení, které chodí jednou týdně na hodinu. Mají to v rámci projektu do školy.


O kolik zvířat se momentálně staráte?

Teď je 7 pejsků. Ale bylo období, kdy jsem jich měla i 24 a z toho 15 štěňat.


Nějaké rady pro lidi, kteří si chtějí vzít pejska, či kočku ze spolku do vlastní péče?

Hlavně si to pořádně promyslet, aby pejska hned nevraceli . A důležitá je i trpělivost ze začátku. Týraným pejskům to chvíli trvá, než si v novém prostředí zvyknout. Pak se stává právě to, že pejsky vrací zpět místo toho, aby počkali týden, čtrnáct dní a s pejskem si na sebe zvykli.



Kde berete finanční prostředky?

Mám jenom transparentní účet, kde přispívají soukromé osoby a mám asi pět lidí, kteří posílají pravidelně. Když bylo něco akutního, tak jsem poprosila na Facebooku. Tak jsem i s operací musela počkat, než se peníze vybrali. A teď jsem navázala spolupráci s Emánkem.


Co je na Vaší práci nejtěžší?

Hlavně to zvládnout všechno psychicky.


Například letos jsem měla spoustu štěňat s fenama ze Slovenska a to bylo hodně náročné. Teď už jsem žádné přijmout nemohla, ale volali, že akutně potřebují, protože našli 5 štěňátek. Fenka Amálka, kterou jsem také přijala, pak štěňátka vzala za své. Tak toto je hodně psychicky náročné, aby vše klaplo tak, jak má. Měla jsem tu i šťenata, která někdo našel vyhozené, samotné v lese bez fenky, tak jsem každé dvě hodiny krmila sama.


Vzpomenete si na prvního zachráněného pejska?

Když jsem byla v první organizaci, jako dočaskářka, tak to byli čtyři čivavy z množírny. A když jsem založila svůj spolek, tak to byl bernský salašnický pes a jmenoval se Nerro. A zároveň jsem přijala labradora Maxe, který se rychle udal. 🙂

Webové stránky spolku: www.propsidusi-cz.webnode.cz

Facebook: www.facebook.com/propsidusimartina

Instagram: www.instagram.com/propsidusi

bottom of page